P. S.

Žalman

1:Stála Eu vrátek tAmaj7ichá a smE7ířená,
jen vítr bAušil do drátF#ů jak do cimbHálku,
já chtěl nEazpátek k nAmaj7í se vrF#mátitF#7 
a věděl, žAe zas prohrávF#ám dívčí vHálku,
do jedné z kF#momor svýho sArdce mě na jeden zEápad zamykE7á,
proč se mi z Aúdolí a hF#or tam od ní tAmaj7ěžko utíkEá.
R:Tak se nemrač, lF#másko, že se rAáno s nocí ztrEácím,
třeba jednou, lF#másko, postavAmím ti velkou mEáj,
nezapomeň, lF#másko, že i jAá se v zimě vrEacím,
pak nám budou, lF#másko, pod peřAminou srdce tEát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: